Česká asociace Chen Ti Ji Quan
Výzkumný institut Chen Tai Ji
Škola Davida Pirochty

  +420 732 511 080

Příhody ze cvičení

S velmistrem

Chen Yu a Beijing

S velkým mistrem chen stylu taiji Chen Yuem jsem se pravidelně setkával v jeho suterénní tělocvičně či v parku, když jsem trávil před pár lety letní prázdniny v Pekingu. Trénoval mě osobně jen jednou, protože přes snahu našeho mistra Chen Shihonga i telefonáty mistra Chen Ziqianga vycházela cena jedné lekce (60min) na 320 $, přičemž se o víkendech trénovalo 2x4 hodiny v kuse. Přesto jsem i během pozorování ostatních z nedaleké lavičky leccos pochytil, především co se týče: přístupu mistra ke svým svěřencům a zvláště pak synovi; rozdílného rytmu v provádění sestav; reakcí kolemjdoucích na cvičení; průpravných sekvencí apod. Ve skupince čítající průměrně 25 studentů bylo i několik cizinců (2 Korejci, 1 Maďar, 1 Rus), se kterými jsem se o pauzách rád bavíval.

Celkově vzato probíhalo navenek cvičení monotónně – mistr seděl na skládací židličce, kouřil, popíjel čaj a sledoval skupinku vedenou jeho manželkou nebo některým z pokročilejších studentů. Sem tam se však pozorný divák – kterým jsem se snažil být – mohl setkat s  duchem wushu na živo:

I.

Mistr Chen Yu zrovna dosti nahlas poučoval svého tehdy asi čtrnáctiletého syna, že když se cvičí sestava stará jedna (laojia yilu) na kameru, má on stát vepředu a snažit se, co to dá, ale synovi se nechtělo a postavil si hlavu. V jednu chvíli se na svého potomka kvůli jeho tvrdohlavosti dokonce i vrhl, když už slova nepomáhala. V tu chvíli se zkušení starší studenti bleskurychle semkli kolem mistra a vší silou jej drželi, aby se k synovi nedostal na kontakt. Zřejmě pro odlehčení napjaté atmosféry se jeden z pokročilejších mistra otázal na možné aplikace z tuishou (citlivé ruce). Mistr jej vyzval, ať se postaví do gongbu (postoj luku a šípu), stoupl si k němu a oba začali provádět cvičení. Po chvíli však mistr přestal a prohlásil: „Dnes lidé ani netuší, co je to pravý peng!“ (tj. odpružení). Malými, okem sotva rozpoznatelnými pohyby se začal svého sparring partnera dotýkat, čímž mu působil takovou bolest, že se tento co chvíli sesul k zemi, odevzdaně a bez hlesu.

Trénink v parku Trénink v parku

To, čeho jsme byli svědky, byla bezpochyby velice vysoká úroveň umění taiji quan (srov. J. Silbersdorf: Five Levels of Taijiquan) a nikdo z nás, kteří jsme této demonstraci byli svědky, by ani vzdáleně nedal průchod jakýmkoli pochybnostem, mnohdy typickým pro západní cvičence („Nebyli přeci jen spolu mistr a žák domluveni?“, „Není takový neskutečný účinek snad způsoben tím, že je žák mistru ve své mysli podřízen?“). V podobných situacích musí člověk nejspíše – má-li to štěstí, že sám byl očitým svědkem – dát na intuici a užít si nevšední zážitek bez zbytečného přemýšlení. Blaze tomu, komu byl dán dar víry. Skutečnému mistru je jedno, kdo proti němu stojí, neboť je velice malá pravděpodobnost, že narazí na jiného, hlubokými znalostmi wushu oplývajícího mistra, který by bažil po znemožnění mistra jiného (v tradiční Číně se považuje za vlastní hanbu vzít někomu tvář). Anebo se mistr sám již nachází nad protiklady, takže pro něj v sobě vítězství či porážka nenesou žádného významu.

P.S.: Je třeba si uvědomit z čistě logického pohledu toto: budou-li tři lidé (já/svědek demonstrace/„věřící“; druhý člověk/ne-svědek/„nevěřící“; třetí člověk/ne-svědek/„věřící“), nic to nezmění na faktu, že Chen Yu a) je mistrem, který dokonale ovládá vnitřní tok qi a proměny yin a yang mající kořeny v živé prázdnotě, anebo b) výše zmíněné neovládá. Pokud však po půl století tréninku není mistr z rodiny Chen na úrovni a), mělo by pak smyslu pro nás, nerodinné studenty, se cvičení vůbec věnovat? Opět se tímto dostáváme k otázce důvěry a víry.

P.P.S.: Kdysi před mnoha lety se moje maminka coby čerstvá studentka medicíny v posluchárně zaplněné množstvím kolegů rozhodla, že se v žádném případě nenechá zhypnotizovat. Psychiatr, který měl mít přednášku, jim totiž hned v úvodu oznámil, že je všechny současně uvede do hypnotického transu. Ale jak se říká: kdo umí, umí. Kombinací melodie promluvy, tónu hlasu a upoutání pozornosti na lesklý předmět docílil toho, že celá posluchárna nakonec tvrdě spala. Jaký byl pak údiv mé maminky, když se probrala a vůkol patřila na část mediků, která ještě stále spala! :)

Celá demonstrace pak měla ještě zajímavou dohru. Když se mistr rozhodl, že svého sparringa již nebude více trápit, vyzval přihlížející, aby pokračovali ve cvičení tuishou. Jeho syn stál ode mě dosti daleko, ale i tak jsem si nemohl nevšimnout, že ať má naproti sobě kohokoli, nedává mu sebemenší šanci nejen jej samotného napadnout, nýbrž i dokázal libovolně svého partnera vyvádět z rovnováhy, navenek bez větší snahy.

Trénink pak pokračoval natáčením staré jedna, se synem a manželkou vepředu.            

II.

Na úplně prvním tréninku v suterénu domu, kde mistr bydlel, jsme ve skupince po malých sekvencích procvičovali starý rámec (laojia yilu). Já a jeho syn jsme byli úplně vzadu v místnosti. Mistr nás zastavil v  pohybu lanzhayi (líné zavázání oděvu) a jal se vysvětlovat teorii. Po pár minutách se začal věnovat korekcím jednoho z v první řadě stojících studentů. Nejprve jej stlačil v postoji o metr dolů, posléze opravoval jemnější záležitosti. Student se postupně víc a více klepal, neboť pro něj po chvíli hluboký postoj nebyl již déle snesitelný. Chen Yu však ničeho nedbal a vždy, když se jeho svěřenec snažil si trošku ulehčit zvednutím se v náročném postoji, opět jej nelítostně stlačil k zemi. Když byl mistr nakonec s výsledným dílem spokojen, pustil jej a nařídil mu, ať zůstane bez hnutí, uvolněně stát, aby si vše vryl do hluboké svalové paměti. Student byl rudý, zpocený, úplně fysicky i psychicky vyřízený a chtěl to vzdát, ale mistr na něj z blízkosti pár centimetrů začal křičet tak divoce, že si to student rozmyslel a setrval v posici do okamžiku, kdy omdlel. Opět jsem tak byl svědkem situace, která by i kohokoli jiného rázem vyvedla z mylné představy, že taiji je cvičení pro staré, těhotné a nemocné… :)
 

III.

Když už se blížil konec prázdnin a tím i konec mého pobytu v Číně, vstal jednu neděli mistr Chen Yu ze své stoličky, popošel do zadní části cvičebního prostranství, kde jsem seděl na lavičce, a začal cvičit drilovým způsobem některé techniky z forem (boční kop na koleno, dvojitý úder dlaněmi …). Začátek techniky byl měkký a pomalý, její konec pak měkký a rychlý (fajing). Nejen, že se oko pozorovatele pokochalo nádherou hedvábně působící explosivní energie, tak typické pro tohoto mistra, kterou známe jinak jen z videí, nýbrž ještě neuvěřitelnější byla skutečnost – která na videu zapadá –, že se vzduch před částí těla, kterou mistr fajing prováděl, zcela citelně zhušťoval a ve vlně se pohyboval na metry daleko. Jsem moc tomu, že jsem si „vyseděl“ tento zážitek. Mistr mi tímto dal na dobu do nynějška trvajícího odloučení krásný dárek za mou vytrvalost.

Taiji a obyčejní lidé

Říká se, že ve vnitřních stylech není třeba a ani záhodno v začátcích procvičovat bojové aplikace pohybů ze sestav. Jednak se tím mysl studenta omezuje na příliš konkrétní aplikaci (přičemž forma, sled předem daných pohybů, má vést k otevřené mysli a volnému proudění energie), jednak student první roky nemá dostatek qi, díky které je aplikace opravdu účinná.

Když jsme jednou měli v rámci předvádění toho, co jsme se během semináře naučili, měli s Pavlem Hlavoněm předvést ostatním dělovou pěst II (laojia erlu), zjistili jsme po skončení formy, že se mistru Chenovi sesunula hlava na studentku sedící vedle něj a že tvrdě spí. Když se probudil, suše nám oznámil: „Málo qi, příliš li necvičte to zatím.“ Trvalo mnoho mnoho let, než jsme se k  této sestavě opět vrátili. (qi = jemná energie preferovaná ve vnitřních stylech; li = hrubá energie svalů a šlach)

My jsme s Pavlem však byli ještě z časů, kdy jsme se věnovali vnějším stylům, vedeni k pochopení forem prostřednictvím aplikací. Proto jsme občas i v rámci taiji některé jasnější a praktické aplikace se svými studenty procvičovali nebo jsme někdy cvičili skupinově v  představě formy tak, jako bychom byli obklopeni množstvím protivníků. Toto představuje jeden z málo chápaných aspektů taiji quan – i když se boji jako takovému nevěnujeme, jsme schopni v konkrétní situaci zareagovat adekvátně a současně účinně.

I.

Před mnoha lety (tehdy jsem se mohl bojovým uměním věnovat ca. 15 let, z toho taiji ca. 5 let) jsem byl v divadle Bolka Polívky kvůli výpomoci v šatně. Za několik okamžiků měl začít vánoční koncert Ulrichových, všichni už byli usazeni a čekalo se jen na nástup hudebníků, když vtom se ve foyer objevil podnapilý muž středních let a snažil se přes mou manželku, která v divadle pracovala tehdy jako vedoucí šatnářek, bez lístku dostat dovnitř. Řekl jsem si po předešlých podobných zkušenostech z divadla, že to zvládne a nevěnoval jsem jejich dohadům větší pozornosti. Náhle se mi však pocitově něco nezdálo, zvedl jsem zrak a spatřil, jak se na mě Tonička se strachem v očích dívá. Muž ji totiž obtočil pažemi jako chobotnice a vypadalo to, že už mu nejde o představení samotné, nýbrž o něco úplně jiného. Jako blesk to ve mně „překlaplo“, několika skoky jsem se dostal k nim, odstrčil Toničku stranou a aniž jsem viděl soupeře či zvažoval stupeň nebezpečí či sílu své techniky, provedl jsem s naprostou nekompromisností techniku, která se v taiji sestavách neustále opakuje, totiž liufeng sibi (šestero pečetí, čtvero uzamčení). Následek byl devastující: muž odletěl 3 metry ke dveřím (stále ještě otevřeným), odrazil se od podlahy a pak se skutálel z jedněch schodů, přeplul podestu a skutálel se pak ještě z druhých schodů. Polil mě strach z  následků mého činu. Muž však kvůli své opilosti zřejmě vážnějších následků hrozivě vypadajícího „přesunu“ v celkové délce 12m neutrpěl, protože se dole pod schody zvedl, vyšel k nám nahoru, ukázal lístek a vešel do sálu. Děkoval jsem všem svatým, že to dopadlo takto! Na druhou stranu se ale opět, jako už několikrát předtím, ukázalo, že taiji funguje i po stránce obrany a sebeobrany, aniž se tomuto člověk nějak speciálně věnuje. Je rovněž zajímavé, že jsem po letech nacvičování aplikací stylu draka, tygra i severního šaolinu použil nejméně prakticky nacvičenou techniku z taiji!


II.

Stejnou techniku (liufeng sibi) nedávno (půlka srpna 2014) použila moje dobrá známá a blízká duše CPji, když jí už po mnohadenním obtěžování stran jedné cizinky během jógového semináře došla trpělivost. Popisuje to následovně: „Nacházela jsem se po přednášce v davu lidí u společných botáren, když v tom ke mně opět přistoupila ona žena, která mi během celého semináře způsobila na základě své mylné domněnky již tolik problémů, a začala mě opět neprávem velice hlasitě osočovat, až se ostatní kolem nás udiveně otáčeli. Náhle jsem pocítila vlnu obrovské energie vyvěrající ze spodní části páteře. Energie se znásobila v oblasti břicha a vyšla dlaněmi ven. Vše se událo rychle, plynule, měkce. Efekt byl neskutečný: žena proletěla okolostojícími a zastavila se až o stěnu. Navenek ani vnitřně po fyzické stránce nedošla žádné úhony, avšak po stránce psychické byla naprosto otřesena. Celé to bylo jako snění v bezčasovosti, beze stopy vlastní vůle, chtění či usilování, bez náznaku vzteku, jako by vše vyvěralo ze zřídla Života samého.“ Když mi techniku později předvedla, poznal jsem v ní neomylně liufeng sibi! CPji se taiji věnovala kdysi, před mnoha lety, ale jak je vidět, rčení „co se v mládí naučíš, … “, opravdu platí. Ona žena ji pak již po celý zbytek semináře nechala v klidu.

Domnívám se, že mnohaletá pausa v jejím cvičení způsobila jednak „usazení“ toho, co se byla v taiji kursech naučila, jednak ale i nechala prostor józe, které se věnuje celé roky velice intensivně, aby se plně energeticky projevila v uvolněném těle i mysli ve chvíli, kdy toho bylo třeba. Takže to mohlo být takto: v okamžiku ohrožení, se kterým si již intelekt nevěděl rady, použila díky jógovým cvičením náhlý příval energie v otevřených kanálech svého těla k  tomu, že jej nechala projít vnější strukturou pohybu šestero pečetí čtvero uzamčení. Jak praví moudré přísloví: As you sow, so you reap.

„Evam mayá Samyak parijnátam.“
„Atha jóga anušásanam.“

Mnohokrát jsem byl tázán, jak si mohu být jist, že je náš učitel opravdovým mistrem. A oprávněně - bojovat dnešní mistry většinou nevidíme, a být silný ve vlastním prostředí je tak jednoduché! Tak tedy (krátký příběh o demonstraci síly): Když jsem v roce 1996 studoval germanistiku a nordistiku ve Vídni, zašel jsem se na doporučení svého mistra šaolinských stylů P. Kaly podívat na trénink mistra Chen Shi Honga. Již jsem ze své předešlé praxe stylu yang věděl, že mistr tai ji provádí pomalé pohyby, které po něm studenti opakují, přivírá přitom oči a upadá do hluboce prociťovaných transů. Jaké bylo však mé překvapení, když po úvodní formě stará I, kterou si nikdo z přítomných studentů vůbec nepamatoval, začal mistr Chen kvůli odlehčení napětí, které na něj padalo zřejmě již léta při pohledu na své svěřence, narážet ramenem do jednoho z železných podpěrných sloupů v hale. Celá budova se třásla, ale já neviděl než lehké, asi z 20cm prováděné pohyby ramenem! Dokonce i učitel taekwondo dr. Mosch procházející přes halu do své kanceláře se zastavil a nevěřícně přihlížel.

Třešničkou na dortu bylo pak to, že jeden z velmi sebevědomých rakouských studentů mistra Chena přistoupil k jinému sloupu, po vzoru svého mistra do něj také zlehka udeřil ramenem a … sesul se bolestí na kolena. Od té doby jsem viděl mnoho podobných ukázek demonstrace síly v podání mistra Chena, jednoho z nemnoha privátních žáků velmistra Chen Xiao Wanga. Tímto způsobem mi bylo ulehčeno od nutnosti jen věřit a vytrvávat ve cvičení hlavně na základě víry a důvěry.

Chen Shi Hong podruhé

Mnozí z vás vědí, že jednou z velmi typických věcí pro taiji je tzv. „tlačení“ (čínsky tuishou推手, tj. „tlačící ruce“; způsob dynamického tlačení oběma rukama, přičemž se snažíme při zachování vlastní celkové stability nalézt mezery v partnerově „zaoblenosti“ a vychýlit jej z pozice). Variantou tuishou je „přetlačování“ neboli „push hands“, kdy se proti sobě postaví dva cvičenci a umístí si vzájemně přední ruku z boku na trup, druhou rukou pak podloží soupeřův loket a snaží se jeden druhého vychýlit z pozice. Mistr Chen Shi Hong tuto techniku rád ukazuje i vyučuje. Je celkově přínosná. Můžeme se s její pomocí „utkat s partnerem“, aniž je třeba pouštět se do porovnávání sil prostřednictvím sparingu; můžeme se utkat sami se sebou, neboť vyciťováním energetických děr v partnerovi a ochranou své celistvosti se dostáváme k dosti objektivnímu náhledu na sebe samé. Říká se také, že pokud je někdo schopen neutralizovat tlak vyvíjený řadou lidí fyzicky, bude též schopen ustát „tlaky života“, čili nenechat se životem „semlít“, protože se při tomto cvičení jde hluboko za úroveň fyzického těla.

Pozn.: Ve skutečnosti mezi tuishou, push hands, přetlačováním a tlačením není rozdíl; všechny tyto termíny označují dynamickou formu cvičení s partnerem. My si však interně zvykli kvůli jednoznačnosti činit rozdíl mezi tuishou/tlačením a push hands/přetlačováním.

Mnohokráte se stalo, že mistr Chen odolával pár okamžiků tlaku řady 6 – 8 lidí, aby je pak lehoučkým impulsem (fajin发劲) nechal spadnout na stranu či dokonce přepadnout přes sebe. Mnohokráte se setkáváme s námitkou, že takové ukázky nebývají v pořádku, protože mistři při nich využívají množství na první pohled laickému oku neviditelných triků a že lidé v řadě vlastně nikdy nevyvíjí tlak tak, aby se opravdu síla jednotlivců ve finále na ramenou či břiše vyzyvatele sečetla. Jistě takové a podobné argumenty nejsou od věci, avšak uvedu v následující krátké stati dva závažné argumenty na obhajobu podobných ukázek.

1. Zkuste to sami!

Postavte si proti sobě 1 – 4 lidi a nechte je z pomala tlačit až do vyvinutí maximální síly. Používejte jakýchkoli triků a znalostí principů z oblasti vnitřních či vnějších bojových umění tak, abyste tlaku odolali. Zjistíte, že i vaše snaha, jakkoli úporná či uvolněná, odolat byť jedinému člověku, který naplno tlačí, bývá často provázena neúspěchem. Shrnutí: Ustát tlak řady lidí, snažících se veškerou svou silou i vůlí porazit velkého mistra, není až tak snadné, jak se vám snad doposud zdálo.

2. Čtyři svědectví za všechny

Po celé roky jsem osobně přítomen ukázkám tlačení v podání mistra Chena, přičemž je kolem vždy dostatek ostatních přihlížejících coby dalších svědků.

První svědectví bylo zároveň jedním z prvních zážitků s mistrem Chen Shi Hongem vůbec. Probíhal seminář v Brně v tělocvičně ŠUŘky na ulici Husova. V pauze, když bylo v hale kolem 10 odpočívajících studentů, přistoupil ke mně mistr Chen a vyzval mě, ať mu položím pěst na břicho a zatlačím. Když jsem vyvinul poměrně velký tlak, „nasál“ mou pěst do břišních svalů a zaskočil mě tím, že mě bez viditelných pohybů těla doslova mrštil na žebřiny dva metry za mnou. Pak to ještě osmkráte zopakoval, sem tam ve variantě letu do dálky i výšky (metr vysoko, dva daleko). Předesílám, že jsem se v oné době již bojovým uměním věnoval 10 let, takže jsem se před vlastním zatlačením pěstí „poskládal“ tak, abych byl zakořeněný a (tam, kde bylo třeba), uvolněný. Nicméně obrovské, do maličkého okamžiku soustředěné a přesně zacílené výbušné síle svého mistra jsem odolat nedokázal. Postřeh: Kdo umí, umí!

Druhé svědectví je z privátního semináře ve Vídni. Přijeli jsme s Pavlem Hlavoněm (můj „kungfu bratr“, se kterým jdeme již 25 let stejnou cestou v rámci boj. umění i jógy) v sobotu na celodenní korektury forem a tuishou (推手). Mistr Chen nás nečekal, jak bylo zvykem, ve cvičebních prostorách, proto jsme se přesunuli pěšky k jeho nedalekému bytu. Nalezli jsme jej doma a po vysvětlení nedorozumění ohledně termínu našeho příjezdu jsme šli do tělocvičny. Cvičili jsme dosti dlouho formy, diskutovali o nejasnostech a případných variantách pohybů. V odpolední části programu padla na mistra únava, takže to vypadalo, jako by u obouručního tuishou pospával. Bohužel právě v takovém celkovém kontextu napadlo Pavla, který s mistrem v té chvíli cvičil, zkusit prolomit jeho obranu. Zatlačil do domnělé mezery, mistr Chen zareagoval na tlak ještě v jeho prapočátku (tzv. pre-action), sotva znatelně Pavla popotáhl šikmo k sobě a zaútočil kratičkou technikou „úder ramenem“ (kao 靠). Její následky byly velice překvapivé – nejen pro mě coby diváka, nýbrž i pro samotného vykonavatele techniky. Pavel letěl vzduchem dobré 3 metry, než ve výšce 1,5m nad zemí narazil zády do otevřeného rámu okna. Sesunul se na zem a děkoval svému dobrému osudu, že to odnesla jen záda a že nebyl jeho let nasměrován kousek stranou, protože by jinak byl vypadl z okna na ulici o dvě patra dolů na koleje a dobře by se mu jistě nevedlo (zřejmě by mu mnohaletá průprava gymnastická a pádová v tomto mezním případě nijak zásadně nepomohla…). Výsledkem bylo to, že jsme jednak stoprocentně pochopili, s kým máme v osobě svého mistra tu čest, ale i to, že pak po několik následujících let mistr Chen tvrdošíjně odmítal vyučovat jakékoli nebezpečnější aplikace. Poučení: Nevstupujte dobrovolně do tlamy spícího lva. Ač třeba právě spící, je stále králem zvířat.

Třetí svědectví bude popisem tlačení řady 7 lidí do ramen mistra Chena ve vídeňské hale střední školy na „Schmelzu“ při příležitosti oslav výročí Čínsko-rakouského svazu Wushu. Mistr Chen byl hlavním organizátorem akce, tudíž se ještě méně než jindy zabýval detaily svých vlastních čísel programu. Tím došlo k tomu, že se ocitl před řadou sedmi natěšených tlačících obut v teniskách, které na podlaze školní haly upravené pro sálové kolektivní sporty klouzaly jako na ledě. Já jsem kromě role vystupujícího navíc fungoval v roli konferenciéra celého odpoledne, takže jsem odpočítal „Eins, zwei, drei“, řada zatlačila, a mistr se nezadržitelně sunul po kluzkém podloží vzad. Nejprve to vypadalo, že se údiv a překvapení objevilo pouze na obličejích diváků, že mistr sám to bere s úsměvem jako příležitost uzemnit své ego a nahlédnout pravdivě do svého nitra. To ovšem trvalo jen do okamžiku, než jeho pohled spočinul na několika řadách především čínských diplomatů, kteří přijali mistrovo pozvání. Mistr Chen se postavil do hlubší pozice a bylo zřejmé, že se ponořil do naprostého ticha. Kývl lehce hlavou a já dal pokyn řadě, ať se znovu připraví. Odpočítal jsem začátek a jak bývá pravidlem, řada sedmi zatlačila najednou a zplna (správně by měli tlačit pozvolna až do maximální síly). Ovšem jaký byl údiv všech nás přihlížejících, kteří jsme byli svědky téměř zázraku: mistr stál jako přikovaný, bez hnutí, na té stejné naprosto kluzké podlaze. Teprve po cca. 10 vteřinách s ním řada opět pohnula. Doporučení: Schválně si zkuste obout boty chovající se jako dobře nabroušené brusle na ledě a požádejte kamaráda, ať do vás zatlačí z opory, kterou mu poskytují boty s neklouzavou podrážkou. A pak si představte ještě šest dalších v řadě za ním a budete v pozici našeho mistra…

Závěrečný příběh se odehrál na nedávném semináři v Brně. Sešlo se na něm množství studentů různých pokročilostí, přičemž mezi nimi bylo i hodně úplných začátečníků. Když došlo pro lepší osvětlení principu kumulace síly ve formách na ukázku přetlačování, stoupl si mistr Chen k Pavlovi mírně zboku. Ne moc, ale dost na to, aby si toho i laikové dobře všimli. A jak jsem běžně vůči svému mistru loajální, nedalo mi to a přede všemi jej požádal, ať se postaví proti Pavlovi zcela čelně. Na tváři mistrově objevila se silně znatelná nelibost. I mně samotnému to bylo nepříjemné, ale nebylo vyhnutí – právě úplní začátečníci, neznalí jiných kousků mistra Chena, by mohli nabýt dojmu, že se jedná o levný trik. Mistr se však zachoval jako pravý mistr, řka: „A ty si myslíš, že já, když se k němu postavím rovně, budu do něj tlačit rovně?!“ Stoupl si a po krátkém ponoření se přenesl do ramen mého kolegy tak silný, očím však těžko postřehnutelný impuls, že Pavel odletěl 2m vzad a on i ostatní se divili, jak k tomu za celkových výchozích podmínek vůbec mohlo dojít. Následovala zkouška pár dalších pokročilých studentů, kteří to měli s Pavlem zkusit, ale nikomu se jej nepodařilo ani vychýlit z pozice, natož pak odmrštit do dálky. A Pavel poprvé cítil po této ukázce bolest...

Závěr: Několikrát se mistr Chen vyjádřil v tom smyslu, že jsou pro něj obrazně i fyzicky ti, kteří proti němu tlačí, podobni maličkým ptáčkům snažícím se proklovat skrze masivní kamennou horu. A opravdu jsem já, jako i mnozí jiní kolegové, byl svědkem mnohdy až nepochopitelných a pouhým rozumem neakceptovatelných ukázek „tlačení hory“. Je dobré nalézt po letech hledání takového učitele!            

Naše Čína po vlastní ose

IMG_7061.JPG23.7. - 10.8.2012
Praha – Kyjev – Peking a zpět
V Číně Peking – Xian – Shiyan – Wudangshan – Shiyan – Xian – Peking
Posádka: Světlana a Lukáš Hercovi, Michal Fizek, Jára Kramář

Podrobné zápisky z cest jsou na samostatné stránce.


Všechny fotky jsou zde

Tai-Ji vtípek


Nediv se, že mě neslyšíš. Jak bys mohl, když se mi díváš přímo do očí.             

Máte zájem o naše služby?
Volejte +420 732 511 080
anebo využijte kontaktní formulář


Odpovíme Vám nejpozději do 24 hodin